Diskrétní veličiny lze chápat jako posloupnost čísel, které mohou vytvářet různé soustavy. Každý diskrétní kód se tedy dá vyjádřit číselnou soustavou, v níž libovolné číslo N je zobrazeno mnohočlenem:
,což lze zapsat zkráceně ve formě
Nepolyadické soustavy
Číselná soustava zbytkových tříd je charakterizována několika základy. Jejich funkce se vsak zásadně liší od soustav polyadických. Jsou to celá kladná čísla - P0, P1 , ... atd. musí být vzájemně nesoudělná, nebo spíše po dvou nesoudělná, tj. největší společný dělitel jejich dvojic je roven jedné. Takové dvojice popisují práce z teorie čísel obvykle (P0, P1 ) = (P0, P2 ) = (P0, P3 ) = (P1, P2 ) = (P1, P3 ) = ... = l. Čísla po dvou nesoudělná, jsou vždy nesoudělná. Takové vlastnosti nají prvočísla. Kapacita soustavy zbytkových tříd je dána periodou, která je nejmenším polečným násobkem koeficientů P0, P1 , ... atd. Perioda se označuje znakem P = P0 ·P1 ... ·Pn Počet základů má u tohoto typu číselných soustav podobný význam jako počet, řádových míst u soustav polyadických. (Pozn.: Kdyby čísla P0 , ... nebyla po dvou nesoudělná, tvořil by periodu P nikoliv jejich součin, nýbrž jejich nejmenší společný násobek.
