Informace má nehmotný charakter ale je spojená vždy s nějakým fyzikálním pochodem, který ji nese. Elementární množství energie, kterému je přiřazena nějaká informace ( informační obsah ) se nazývá signál. Signál je tedy fyzikální veličina, která nese informaci. Množina možných elementárních signálů se nazývá abeceda.
Vytvoříme-li z prvků abecedy nějakou sestavu symbolů, kterou použijeme k přenosu informace a bude-li tato sestava časově ohraničena, tvoří zprávu. Zpráva je tedy způsob vyjádření informace posloupností symbolů (znaků) - může to být číslo (posloupnost číslic), text (posloupnost písmen), ale i řídicí signál (posloupnost napěťových úrovní).
Každá zpráva má:
syntaxi(skladbu) - vyjadřuje kvantitativní míru informace (v bitech). Tatáž zpráva může nést různou velikost
informace, v závislosti na příjemci.
sémantiku(obsah) - vyjadřuje kvalitativní stránku zprávy a nedá se měřit (sémantika - nauka o významu
slov - zprávu je možné napsat v různých jazycích)
důležitost - vyjadřuje významnost zprávy a prioritu jednotlivých zpráv pro příjemce.
Informace je abstraktní pojem. Táž informace může být různě uložená. Neobsahuje žádnou energii a tudíž může být i různě přenášená. Tento fakt není na první pohled patrný, ale např. tutéž informaci lze získat ve formě dopisu, telegramu, telefonátu, televize a pod. Z toho vyplývá, že informace nezávisí na druhu přenosu, který je pouze jejím nositelem. Energie je nutná pouze k transportu informace. Na jejím druhu a množství samozřejmě závisí kvalita přenosu informace.
Zajímavým a důležitým faktem při transportu je rozdíl mezi větvením toku energie a větvením toku informace.
Při dělení toku energie dochází k dělení ( zmenšení velikosti ) energie. K dělení ( zmenšení velikosti ) informace ale nedochází, i když je energie jejím nositelem. Např. z hlediska velikosti informace není rozhodující, zda je zpráva v televizi sdělována 1tisíci nebo 1milionu divákům.