3.3.2. Diskrétní zdroje zpráv

Pod diskrétním zdrojem zpráv rozumíme zařízení, které vyšle za časovou jednotku právě jeden z konečného počtu signálů. Každá zpráva produkovaná zdrojem je ale obvykle produkována s probíhajícím časem. To také umožňuje její vyjádření ve formě spojitého signálu. Jelikož v praktických podmínkách je výhodnější (někdy nutné) používat konečný počet prvků abecedy zdroje, vysvětlíme si jakým způsobem je možné ze zdroje spojitého získat zdroj diskrétní.
Spojitou zprávu si můžeme znázornit jako nějakou spojitou časovou funkci. Uvažujme například snímání teploty.

                  .
                                      Obr. 3.5. Spojité snímání teploty

Představme si nyní, že budou odečítány pouze celistvé hodnoty teplot, lišící se o . V tomto případě bude zdroj produkovat číselné hodnoty odpovídající celistvým hodnotám T₁, T₂, ..., T_s. Takováto operace se obecně nazývá kvantování spojité veličiny podle amplitudy a T je šířka kvantizačního intervalu (obr. 3.6.). Původní spojitou zprávu si pak můžeme znázornit stupňovitou křivkou (obr. 3.7.). Touto operací jsme docílili toho, že počet prvků abecedy zdroje (tj. T₁, T₂, ..., T₆) je konečný, to znamená zdroj můžeme považovat za diskrétní.

                 
Obr. 3.6. Obr. 3.7.

I když by se zdálo, že kvantováním podle amplitudy ztrácíme informaci o jemných podrobnostech zprávy, má tato operace odůvodnění - jak snímání hodnot, tak její reprodukce u příjemce je prováděna přístroji, které mají vždy konečnou přesnost (neboli měří s jistou chybou ). Volíme-li šířku kvantizačních intervalů o něco větší než je chyba měření , pak kvantovaná zpráva bude prakticky vyjadřovat stejnou informaci jako její spojitý průběh.
Na obr. 3.7. vidíme, že změny kvantované veličiny nastávají v různých časových okamžicích t₁, t₂, ..., t_n.
Z hlediska realizace přenosu zpráv je to ale nevýhodné. Proto se obvykle provádí další operace.
Představme si, že teplota v předchozím příkladě nebude měřena plynule, ale hodnoty teploty budou odečítány po určitých stejných časových intervalech t. V tomto v případě bude zdroj produkovat diskrétní číselné hodnoty
y₁, y₂, ...y_n, odpovídající okamžitým hodnotám teploty v časových okamžicích t₁, t₂, ..., t_n.

     
                      Obr. 3.8. Kvantování v čase

Takováto operace se nazývá kvantování spojité veličiny v čase neboli vzorkování. Po vzorkování zůstává ale zpráva pořád spojitým signálem tzn. počet možných amplitud je nekonečně velký. Abychom získali vhodný diskrétní signál provedeme spojení obou operací kvantování. Nejprve realizujeme kvantování v čase a pak kvantování podle amplitudy tj. kvantování v čase a amplitudě.
Převod spojitého signálu na diskrétní dvojkový signál se nazývá delta kvantování.