[bit / s]kde H je entropie redukovaná na jeden znak a L je počet znaků přenesených za jednotku času.
Propustnost je tedy rovna největší (maximální) informaci, která může být přenesena za jednotku času při nulové redundanci (nadbytečnosti) kódu. To znamená, že žádným kanálem nelze za jednotku času poslat větší informaci, než je jeho propustnost.
Úkolem teorie informace je, aby přes informační přenosový kanál byla přenesena maximální informace za co nejkratší dobu.
I. V případě kanálu bez rušivých procesů pro maximální hodnotu informace
platí:
Po dosazení za entropii HX:
kde n je celkový počet možných stavů systému X.
Propustnost kanálu bez rušivých procesů pak bude dána vzorcem:
Maximální množství informace, které lze takovým kanálem přenést za dobu
T pak bude:
Stanovení propustnosti kanálu za přítomnosti rušivých procesů je v obecném případě velmi složité.
II. V případě kanálu za přítomnosti rušivých procesů:
Rozdíl mezi informací, kterou vložíme na vstup a informací, kterou přijmeme na výstupu z kanálu se nazývá šum nebo porucha. Z toho důvodu, že šum je statistická veličina a práce s takovou veličinou přesahuje náplň tohoto předmětu, v dalším pouze naznačíme postup v takovémto případu.
Chceme-li zvětšit velikost informace u kanálů s rušivými vlivy, jsou dva hlavní způsoby:
a) zvětšíme propustnost - buď znásobíme kanál (zvýšíme počet jeho prvků), nebo jej technicky zdokonalíme
b) snížíme počet vysílaných znaků - nejde o to, posílat např. impulsy pomalejší frekvencí (to se šumem nesouvisí), musíme zpomalit přenos např. větší redundancí.