1. nezabezpečené kódové slovo v (1xk) čteme pozpátku (neboli polynomy zapisujeme od nejvyšší mocniny, tedy opačně než doposud). Z informačních bitů v₀ v₁ v₂ … v_k-1 vytvoříme tedy polynom:

v(z) = v₀z^m-1 + v₁z^m-2 + … +v_k-1z^m-k

2. Předchozí polynom dělíme generujícím polynomem g(z) a dostáváme:

Úpravou dostaneme:

Při označení polynomu zbytku ve tvaru:

r(z) = r_kz^m-k-1 + r_k+1z^m-k-2 + … +r_m-1z + rm

Vyšleme kódové slovo C = v₀ v₁ … v_k-1 r_k r_k+1 … r_m

3. Správnost přenosu lze na přijímací straně kontrolovat dělením polynomu p(z) – polynom přijatého kódového slova, generujícím polynomem g(z) (e(z) – chybový polynom)

Jestliže:
e(z) dělí g(z) beze zbytku - bezchybný přenos
e(z) nedělí g(z) beze zbytku - chyba v přenosu
Tvar zbytku neboli syndrom s(z) nám určuje místo chyby podle následující tabulky

Místo výskytu chyby	0	1	z	z2	z3	z4	z5
Tvar zbytku	bez chyby	1	z	z2modg(z)	z3modg(z)	z4modg(z)	...

Používání cyklických kódů se v poslední době velmi rozšířilo. Hlavním důvodem je schopnost cyklických kódů odhalovat shluky chyb (chyby v přenosových kanálech mají tendenci vyskytovat se blízko sebe a vytvářet tzv. shluky).
Ve světě nejznámější a nejpoužívanější jsou kódy CRC (Cyclic Redundance Code). Tyto kódy pracují na takovém principu, že z každého bloku dat se vypočítává zbytek po dělení generujícím polynomem a tento zbytek se ukládá za kódovaná data.