Jak už jsme si řekli v 7. kapitole, integrální počet vznikl v 17. století s rozvojem výroby a společnosti. V té době se mimo jiné řešily důležité geometrické problémy jako výpočet obsahu plochy (tj. rovinného obrazce), délky křivky, objem tělesa, těžište tělesa atd. Myšlenka integrování vzešla právě z řešení těchto problémů. V současné době existují různé typy integrálu, nejznámější a zároveň nejnázornější z nich je tzv. Riemannův integrál, nímž se v této kapitole budeme zabývat. Naším úkolem tedy bude vyřešení Riemannova integrálu z funkce f(x) na intervalu \langle a,b\rangle . My jsme se v minulé kapitole naučili počítat neurčitý integrál (jako opačný proces k derivování), ale pravá podstata „integrování“ je asi někde jinde. V následujícím textu vysvětlíme základní princip integrování a později ukážeme, jak s tímto integrováním souvisí i pojem neurčitého integrálu.