Posílení sdílení zelených znalostí: Role environmentálního řízení včetně řízení lidských zdrojů dle principů GHRM v leteckém průmyslu

Abstract

Ekologickému řízení lidských zdrojů (dále jen GHRM), které je definováno jako integrace environmentálních aspektů do řízení lidských zdrojů, je v současnosti věnována velká pozornost nejenom od současných autorů. Stávající literatura však poukázala na otázku, dotýkající se toho, jak a kdy GHRM popisuje sdílení ekologických znalostí u zaměstnanců, jakož i na roli environmentálního vedení za určitého psychologického vedení daného konceptu (PCB ? psychological contract breach). Cílem této práce je tedy na základě teorie sociální výměny a teorie sociálního učení vytvořit komplexní model, který by zkoumal: (1) přímý vliv GHRM a environmentálního vedení a PCB na sdílení ekologických znalostí (2) zprostředkovaní role environmentálních znalostí a ekologických iniciativ vůči vlivu GHRM na sdílení ekologických znalostí (3) roli environmentálního vedení a PCB na souvislosti mezi environmentálními znalostmi a GHRM a ekologickými iniciativami prostřednictvím sdílení jejich znalostí. V práci se aplikuje přístup smíšených metod. Nejprve se na potvrzení dotazníku používá kvalitativní studie. Poté je využit kvantitativní přístup k ověření navržených hypotéz. Ke sběru dat od 443 respondentů (pracující ve vietnamských leteckých společností) je použit dvouvlnný časově zpožděný průzkum prostřednictvím dotazníku.