Samo-organizace biopolymerů na fázových rozhraních

Abstract

Samo-organizační schopnosti roztoků 2-hydroxyetylcelulózy (2-HEC) na fázovém rozhraní s/l/g s rozdílnou povrchovou morfologii byly studovány s ohledem na hmotnostní podíl polymeru, střední molekulovou hmotnost a tepelnou historii roztoku. Pro účely měření kontaktních úhlů smáčení θ, metodou sedící kapky, byl optimalizován postup neizotropního leptání křemíku (Si100, Si111) v teplotním poli, s projevy Bénard-Marangoniho termokapilární nestability. Připravené vzorky byly modifikovány monovrstvou organosilanů pro dosažní maximální hydrofobity povrchu. Měřením takovýchto povrchů (AFM, metoda sedící kapky) byly objasněny vzájemné vazby mezi strukturou povrchu a hodnotou kontaktního úhlu smáčení. Z časových závislostí θ vyplynulo, že "systematicky" heterogenní, hydrofobizované substráty urychlují samo-organizační schopnosti 2-HEC na fázovém rozhraní s/l/g .