Pohyb těžkých kovů v environmentu

Abstract

Těžké kovy jsou kovy, které mají hustotu vyšší než 5g.cm-3. Jsou nebezpečné zejména tím, že mají velmi často toxické účinky. Z tohoto důvodu je nebezpečná především rtuť, olovo, kadmium a arsen. V přírodě se vyskytují i přirozeně, ale to jen ve velmi malých dávkách. Za vyšší dávky těžkých kovů v životním prostředí odpovídá člověk. Pro emise těžkých kovů je zásadní spalování fosilních paliv, metalurgie a zanedbat nelze ani zemědělství. Všechny procesy koloběhu látek, které v horninovém prostředí probíhají, patří do takzva-ných geochemických cyklů. Vzhledem k interakci horninového prostředí s atmosférou, hyd-rosférou i biosférou, se látka může vyskytovat v různých speciačních formách, které závisí na podmínkách prostředí. Nejčastěji se ze zdroje těžké kovy dostávají emisemi do atmosféry, a tak množství těžkých kovů v dané lokalitě závisí zejména na hustotě osídlení, dopravy a typu průmyslu v dané lokalitě. Ze vzduchu se dostávají do vod nebo půd atmosférickou depozicí. Množství kovu v půdě se dále zvyšuje s aplikací hnojiv nebo popílků. Do vody se mohou dále dostávat také výplachem z půd, popřípadě erozní činností. Z těchto důvodů je potřeba provádět neustálý (bazální) monitoring kvality a kvantity těžkých kovů v horninovém prostředí.