Vliv dávek ionizačního záření na index hořlavosti a zapalitelnosti konstrukčních polymerů

Abstract

Hlavním cílem této diplomové práce je prokázat vliv radiačního síťování na hořlavost a zapalitelnost vybraných konstrukčních polymerů. Interakce ionizačního záření s polymerními materiály se projevuje v podobě radiačního síťování, což je výsledek rekombinace migrujících polymerních radikálů v amorfních oblastech. Tento moderní způsob modifikace konečných vlastností síťovatelných polymerů nabízí mnohé výhody a může vést ke zlepšení jejich mechanických, tepelných i chemických vlastností. Popisem tohoto tématu, včetně problematiky hoření polymerních materiálů a zkoušky hořlavosti prováděnou pomocí žhavé smyčky, je věnována teoretická část. Praktická část se zabývá měřením indexu hořlavosti (GWFI) a teploty zapálení žhavou smyčkou (GWIT) u vybraných typů polymerních materiálů, které jsou ozářeny dávkami v rozmezí 33 až 198 kGy. Tyto výsledky zkoušek jsou vyhodnoceny, porovnány s výsledky u neozářených materiálů a v závěru vybrány a prodiskutovány nejvhodnější dávky k ozáření jednotlivých polymerů.