Supervize jako prevence syndromu vyhoření u pracovníků v sociálních službách

Abstract

Diplomová práce se zabývá supervizí jako možným efektivním prostředkem v boji proti syndromu vyhoření. Zjišťuje, jak pracovníci v sociálních službách z jejich subjektivního pohledu hodnotí supervizi. Vymezuje, jaká jsou nejčastější rizika vzniku syndromu vyho-ření podle pracovníků v sociálních službách, a také objasňuje, jakým způsobem pracovníci v sociálních službách bojují proti vzniku syndromu vyhoření. Teoretická část popisuje sociální služby, osobnost sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách. Dále se věnuje syndromu vyhoření, jeho příčinám, fázím vzniku, příznakům, prevencí a osobám, které jsou tímto syndromem ohroženy. V poslední kapitole popisuje supervizi, její cíle, funkce, druhy a formy a osobnost supervizora. Praktická část se zabývá kvantitativním výzkumným šetřením, jehož cílem bylo zjistit, zda pracovníci v sociálních službách považují supervizi za efektivní prostředek v boji proti syndromu vyhoření.