Hemokompatibilita upravených polyanilinových filmů

Abstract

Kompatibilita různých materiálů s krví je dlouho studovaným tématem, které však dosud nebylo zcela vyřešeno. Proto stále existuje snaha vytvořit nový materiál nebo modifikovat některý v současnosti používaný materiál tak, aby měl co nejmenší vliv na krevní koagulaci a další parametry hemokompatibility. Materiálem, který byl předmětem této práce, byl polyanilin (PANI), který má díky své elektrické vodivosti široké možnosti uplatnění v medicínských aplikacích. Pro testy vlivu materiálu na krevní koagulaci byly použity polyanilinové filmy. Zkoumanými formami byly PANI sůl (PANI-S), PANI báze (PANI-B) a polyanilin modifikovaný pomocí polyvinylpyrrolidonu (PANI-PVP), dodecylsulfátu sodného (PANI-SDS), dodecylbenzensulfonátu sodného (PANI-SDBS) nebo taurinu (PANI-T), a to přidáním látky přímo do reakční směsi (M), nebo adsorpcí látky na povrch polyanilinové soli (F) či báze (BF). Materiály byly popsány pomocí povrchové energie a elektrické vodivosti, pro popis hemokompatibility byly použity testy vlivu materiálu na vybrané parametry krevní koagulace. Dále byly provedeny testy buněčné adheze a proliferace. Účelem práce bylo zjistit, jestli je některá ze zkoumaných modifikací polyanilinu materiálem vhodným pro použití v aplikacích, ve kterých by se polyanilin dostal do kontaktu s krví.