Pocity osamělosti u žáků 2.stupně ZŠ

Abstract

Cílem práce je zachytit různé souvislosti zkušenosti s osamělostí u žáků druhého stupně základní školy. Osamělost je chápána jako komplexní, multidimenzionální, vývojově normativní jev. Teoretická část představuje přehled výzkumů zaměřených na osamělost u dětí a adolescentů, především na vztah mezi osamělostí a genderem, důsledky osamělosti pro zdraví adolescentů, vlivy osamělosti na vztahy mezi vrstevníky, vztahy s rodiči a sourozenci. Zvláštní pozornost je věnována otázkám osamělosti adolescentů ve školním prostředí. Výzkum byl proveden u šedesáti adolescentů (35 chlapců a 23 dívek ve věku 12 až 15 let, dvě zkoumané osoby neuvedly gender), kteří mimo jiné posuzovali míru své osamělosti pomocí dotazníku LACA (The Loneliness and Aloneness Scale for Children and Adolescents) a vztah k učiteli v dotazníku ECR-RS (Experiences in Close Relationships-Relationship Structures Questionnaire). Žáci dále odpovídali na otázku, co pro ně znamená být osamělý. Zjištění jsou více méně v souladu s hypotézami a teoretickými předpoklady. Mimo jiné se ukázalo, že adolescenti vnímají samotu nejenom jako zdroj emoční nepohody a sociálního deficitu, ale i jako příležitost k osobnímu růstu. Výzkum též naznačil možné implikace pro intervence mírnící pocity osamělosti adolescentů ve škole.