Osobnosti sociální pedagogiky za protektorátu

Abstract

Cílem bakalářské práce je náhled do pedagogiky v období druhé světové války. Protože toto téma je velmi obsáhlé, teoretická část je zaměřena pouze na oblast a osobnosti sociální pedagogiky v období okupace. Navazující praktická část této práce zjišťuje, jaké znalosti má dnešní středoškolská mládež o této problematice. Vyrovnávání se československé sociální pedagogiky s válečnými problémy se odráží na životech a činech tří konkrétních osobností. První osobností je Přemysl Pitter, zastupující pedagogickou a humanitární činnost bez jakýchkoliv politických záměrů, konanou na svobodě, byť v ilegalitě nebo poloilegalitě. Jeho akce se týkají nápravy aktuálních negativních jevů, jak si žádá jejich naléhavost. Druhým příkladem je Jožka Jabůrková, jejíž činnost před válkou a v době krize na konci třicátých let hledá i dlouhodobá řešení. Po zatčení nacisty pak pokračuje ve své činnosti v míře dané možnostmi v koncentračním táboře. Třetím příkladem je Alice Masaryková, zakladatelka Československého červeného kříže, která na pedagogickou činnost či sociální práci rezignovala. Po emigraci se věnovala převážně editorské a spisovatelské práci.