Krize středního věku

Abstract

Téma krize středního věku je u nás téma trochu opomíjené. Moc se o tomto období nehovo-ří, jako by ani neexistovalo. Společnost nastavila zelenou mládí, výkonosti, zdatnosti, flexi-bilitě a nechce si připustit existenci stáří a konečnosti života. Ve společnosti se objevuje až odpor ke stáří, tzv. ageismus. Ve středním věku si člověk začíná uvědomovat stárnutí, cítí ho na svém těle a začíná i vidět konečnost života. To, že se o krizi středního věku nemluví, neznamená, že se vytratila ze života. Je tady a člověk s ní musí bojovat a vyhrát. Jinak se propadá do zoufalství a depresí. Každý člověk je originál a každý s krizí bojuje jinak. Nejlépe jde krize zvládnout se život-ním optimismem, smyslem pro humor a nadhledem. To, co vyřešit nejde, neřešit. Čas vše nakonec vyřeší za nás. Důležité je ke krizi zajmout vždy nějaký postoj, hýbat se kupředu. Nezůstat stát na místě. Každá životní krize jde zvládnout v pohodě, když člověk chce a umí se radovat ze života.