[NEOBHÁJENO] Sociální pedagogika v kontextu paliativní a hospicové péče

Abstract

Diplomová práce se zabývá analýzou zkušeností sociálních pedagogů působících v oblasti paliativní a hospicové péče. Cílem výzkumu bylo zmapovat, jaká očekávání jsou na tyto pracovníky kladena ze strany zdravotnického týmu, pacientů a jejich rodin, jaké kompetence považují sami pedagogové za nezbytné pro výkon své profese, jak vnímají rozdíl mezi teoretickou přípravou a reálnými požadavky praxe a jaké oblasti považují za klíčové pro svůj další profesní rozvoj. Výzkum byl realizován kvantitativní formou prostřednictvím strukturovaného dotazníkového šetření, jehož se zúčastnilo 62 respondentů. Analýza výsledků ukázala, že sociální pedagogové jsou vnímáni jako důležitý prvek multidisciplinárního týmu, především v roli prostředníka mezi pacientem, rodinou a zdravotnickým personálem. Mezi nejčastěji očekávané činnosti patřila emoční podpora, krizová intervence a pomoc s orientací v sociálním systému. Respondenti zároveň reflektovali potřebu doplňování odborných znalostí v oblasti komunikace, právního rámce, práce s emocemi i etiky paliativní péče. Významným zjištěním byla přetrvávající mezera mezi teoretickou přípravou a skutečnými nároky praxe, zejména v oblasti praktických dovedností, týmové spolupráce a zvládání emoční zátěže. Nedostatečná dostupnost supervize a omezené možnosti profesního rozvoje jsou faktory, které mohou negativně ovlivňovat kvalitu práce i profesní identitu těchto pracovníků. Přesto většina respondentů vnímá svou práci jako hluboce smysluplnou, založenou na hodnotách pomoci, důstojnosti a lidské blízkosti. Práce přináší konkrétní doporučení pro zvýšení informovanosti o roli sociálního pedagoga, posílení praktické složky přípravy, zajištění systematické podpory v praxi a rozvoj vzdělávacích programů, které odpovídají reálným potřebám těchto odborníků v oblasti paliativní péče.