Vliv deprivace u mládeže v ústavní výchově a péči, postoje rodičů a praktická východiska.

Abstract

Předložená bakalářská práce je rozdělena do dvou základních částí. První část se zabývá rodinou jako primárním nástrojem výchovy mládeže a ústavní výchovou, přesněji řečeno výchovou v dětských domovech. Přináší poznatky o rodině jako o systému, kde na pozadí rodiny představuje partnerské soužití, ale také interakci rodiče s dítětem. V další části teoretického rámce představuje vývojová stádia dítěte a srovnává tato vývojová údobí s vývojem deprivovaných dětí. Na pozadí historického vývoje poukazuje na potřebu utváření ústavní péče v Evropě i v České republice. Charakterizuje strukturu současných dětských domovů jako nástrojů výchovy dětí, které nemají možnost být vychovávané primární rodinou. Těžištěm empirické části byl průzkum, jehož se zúčastnilo jedenáct respondentů z dětského domova a stejný počet respondentů kontrolní skupiny gymnázia. Nástrojem k porovnání těchto dvou skupin byl dotazník ADOR. Na základě hypotéz byly zjišťovány případné rozdíly ve výchově, jak je vnímaly respondenti sami. Závěry práce by mohly být užitečné a velice podnětné pro přípravu a zpracování dalších výzkumů v této oblasti.