Komunikační strategie sociálních pracovníků v prevenci syndromu vyhoření

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá významem komunikačních strategií v prevenci syndromu vyhoření u sociálních pracovníků. Teoretická část představuje komunikaci jako klíčový nástroj profesní praxe, přičemž se zaměřuje na verbální a neverbální komunikační strategie, asertivní komunikaci, aktivní naslouchání a empatii. Dále je popsán syndrom vyhoření, jeho příčiny, fáze, dopady a možnosti prevence se zvláštním důrazem na roli supervize a týmové komunikace. Praktická část práce využívá kvalitativní výzkum formou polostrukturovaných rozhovorů s cílem porozumět zkušenostem sociálních pracovníků s komunikací v zátěžových situacích. Výsledky jsou analyzovány metodou fenomenologické interpretace (noema, noesis, esence). Závěry ukazují, že komunikační strategie - zejména empatie, schopnost naslouchání, reflexe a týmová opora - hrají klíčovou roli v prevenci profesního vyhoření, posilují vnitřní stabilitu pracovníků a přispívají k udržitelnosti výkonu pomáhající profese.